WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Císařská degenerace a magie Býčí skály Historie

Císařská návštěva jeskyně není událost, kterou se může pochlubit každá lokalita. Na Býčí skále se to 7. září 1804 událo.Upomíná na ni krásný, původně pozlacený, latinský nápis u Býčího jezera. Mezi mnohými významnými návštěvami císařský pár představuje návštěvu opravdu nejvýznamnější. Vše by mohlo zůstat jen zajímavou historickou událostí, kdyby si císařský pár nenechal přinést do jeskyně postel a přenocovat zde! V jeskyni? Zvláštní! Ale svoji logiku tento čin má. Pokusme se nad událostmi znovu zamyslet.

Martin  | 1.10.2012 19:35 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 295x  

2510. Císařský pár v posteli Býčí skále

Pro pochopení důvodu návštěvy císařského páru Býčí skály a přenocování zde musíme znát životy obou aktérů. Císařovny Marie Terezie Neapolsko-Sicilské a císaře Františka I. Císařovna Marie Terezie je všem známá historická postava, zemřela roku 1780. Byla babičkou Marie Terezie Neapolsko-Sicilské a návštěvníci Býčí skály si obě ženy téměř vždy zaměňují. Aby bylo naše vyprávění pikantní hned od začátku, uvedu, že i František I. je také vnukem Marie Terezie a císařský pár byl  vůči sobě bratrancem a sestřenicí!

Taky se vám zdály nemravné sny o sestřenicích a bratrancích v pubertě? Mnohým ano, první sexuální touhy jsou vrženy na naše stejně staré příbuzné. Lékařské knihy o tom píší, že je to logické a naše rané představy se upírají na nám známé okolí a právě na ty, co mají velký podíl našich vlastních genů. Osobně znám kolegyni z vysoké školy co si užívala s bratrancem při zahraniční brigádě, o kterém vždy říkala, že je děsně sexy. Dnes má pochopitelně manžela jiného původu a rodinu. I já byl v začínající pubertě zamilovaný do starší sestřenice. Později si nakonec nacházíme životního partnera, který má v nemalé míře tělesné znaky shodné s našimi. Např. v obličeji často dosahují až desítek procent shody. U Habsburků se tento sexuálně daný fakt stal součástí promyšlené politiky „zasnubování". Právě Marie Terezie, matka deseti dětí hlásala: „Války nechť vedou jiní, ty šťastné Rakousko se zasnubuj", jinde „Neboť co jiným Mars, tobě dopřeje vláda Venuše." Babičku poslechli, ale! Geny, geny, geny!

Nebudu váženého čtenáře nudit dlouhým výčtem blízkých rodinných vztahů obou císařských aktérů. Je jich opravdu mnoho a lze je studovat v četných zdrojích. Uvedu jen ty nejzákladnější fakta. Nejprve k Marii Terezii Neapolsko-Sicilské. Její celé jméno psáno italsky je Maria Teresa Carolina di Borbone-Napoli. Dosáhla titulů římskoněmecká císařovna, rakouská císařovna, královna česká, uherská a chorvatská. Narodila se 6. června 1772 v Neapoli a zemřela v 34 letech krátce po porodu své poslední dcery Amálie Terezy 13. dubna 1807 ve Vídni. Vyrůstala v početné rodině, do jejího sňatku se narodilo rodičům dalších 15 sourozenců, z nichž však většina zemřela v dětském věku. V roce 1790 se provdala za rakouského arcivévodu Františka a o dva roky později, v roce 1792, se po jeho boku stala po náhlé smrti císaře Leopolda II., císařovnou Svaté říše římské, českou a uherskou královnou. Byla druhou ze čtyř manželek Františka I. Je pochována ve Vídni v Císařské hrobce u Kapucínů. František I. se narodil 12. února ve Florencii a zemřel 2. března 1835 ve Vídni.

 

2511. Císařská rodina a šest potomků

Císařská rodina, František a Marie-Terezie Neapolsko-Sicilská se šesti potomky, kteří přežili první roky života.

 

V článku se více zabývám císařovnou, leč za činem přenocování v jeskyni spatřuji její rukopis. Zajímavá jsou fakta o její povaze a stylu života. Nová císařovna si plnými doušky užívala společenského života a veselí, které jí nové postavení přinášelo, stejně jako kdysi její teta Marie Antonietta. Pořádala večírky, divadelní představení, ve kterých sama vystupovala, a jen málo dbala rad své matky, která se dceru snažila mírnit v jejich výstřelcích. Pramálo se starala o politiku a podle matematických údajů musela být permanentně těhotná. Od svých 20 let, kdy se provdala za tehdy ještě arcivévodu Františka, porodila do své smrti ve svých 34 letech 12 dětí. Za 14 roků! Plození a rození dětí císařskému páru šlo. Ale jeden podstatný háček zde kolem potomků byl. Degenerace!

Blízká příbuzenství, podpořená již pořádnou porcí obdobných genetických problémů z minulosti, zapříčinila, že potomci nebyli zdraví. Kromě vysoké dětské úmrtnosti, jež byla v té době docela obvyklá, byly děti zatíženy vážnými nemocemi. Jen polovina se dožila dospělosti. Oba synové, jak následník rakouského trůnu Ferdinand, tak i jeho bratr František Karel byli vývojově zaostalí, starší z nich navíc trpěl těžkou formou epilepsie. Všechny ostatní přeživší děti se nevyznačovaly přílišnou inteligencí. Dnes jsou z nich známější především dvě starší děti, francouzská císařovna Marie Luisa a rakouský císař Ferdinand I., a v Brazílii pak bývalá císařovna Marie Leopoldina.

Snaha o rozšiřování a udržení habsburské monarchie vytýčené podle Marie Terezie způsobila degeneraci celého rodu. V roce 1790 se konala dvojsvatba dvou dcer Ferdinanda I. se syny Leopolda II. a opět to bylo účelové politické spojení, navíc v nejbližším možném příbuzenském svazku. Habsburkové se vydali na nebezpečnou cestu míchání příbuzenských genů. A pokračovalo to celé generace. Kupříkladu matka nevěst Marie Karolína a ženichů otec Leopold II. byli sourozenci, otec nevěst Ferdinand I. a matka ženichů Marie Ludovika byli sourozenci také. Dcera Luisa Marie byla provdána za toskánského velkovévodu Ferdinanda III. a zemřela bezdětná a Marii Terezii provdali za rakouského arcivévodu Františka, který se stal v roce 1792 císařem Svaté říše římské a téhož roku došlo i ke korunovaci českým králem. Marie Terezie i František byli v přímé linii míchání problematických genů. Mimo Leopoldiny (páté dítě) byly všechny považovány za „mdlého rozumu". Největší starosti působil následník trůnu Ferdinand, na kterém se příbuzenství podepsalo nejvíce. Jeho mladší bratr na tom nebyl také nejlépe. Nastala veliká starost o následníka.

Marie Terezie N-S se sice věnovala svým dětem, ale jejich zdravotním stavem se moc netrápila. Byla to velmi temperamentní žena, zajímala se o hudbu (Beethoven i Haydn jí věnovali skladbu), milovala večírky i divadlo, ve kterém si také občas s manželem i zahrála. O politiku se nezajímala, zemřela při porodu společně se svou poslední dcerou ve věku 34 let. Osudy jejich dětí nebyly právě růžové. Nejstarší syn Ferdinand nakonec usedl na trůn a stal se později i posledním korunovaným českým králem, další syn František Karel se oženil a byl otcem budoucího českého krále Františka Josefa I. Princezny měly život podstatně těžší.

A proč tolik starosti o císařské geny? Odpověď spatřuji v tom, že právě císařský pár problém svých postižených potomků řešil a kolem mnozí z utajovaného doprovodu. Před třemi roky V. Šebeček publikoval na našich stránkách stať z Utajených dějin Čech. Motem knihy jsou fakta, která se v učebnicích dějepisu nedočtete, a to od A. Česala a O. Dvořáka. Oba autoři se pozastavili nad samotným faktem, proč vlastně císařský pár podstupoval tento výlet do Býčí skály a proč v ní dokonce přenocoval? Na základě studia životopisů císařského páru a Býčí skály nabízím nový pohled na tuto událost.

„Při pobytu v Brně se Marie Terezie Neapolsko-Sicilská zajímala o jediné místo, o takzvanou Bejčískalu čili Býčí skálu, pozoruhodný útes v Křtinském údolí za Adamovem s monumentálním vstupem do krasové jeskyně. K tomu místu se vázala spousta strašidelných historek o tajemných půlnočních průvodech plačících bílých pannách, o tancích kostlivců, o sténání a nářku z hlubin skal a také o zjevování přízračného ohnivého býka. Navzdory tomu (nebo snad právě proto?) zde císařovna toužila strávit noc. Pasivní František nebyl schopen své milované choti odepřít žádný bláznivý nápad (kvůli ní se například na soukromých plesech ztrapňoval falešnou hrou na housle). Bylo však přenocování v pravěké posvátné jeskyni opravdu jen rozmarem romantické ženy, toužící po dobrodružství a neobvyklých zážitcích? Nebo šlo ještě o něco jiného?

Ať už byly důvody jakékoli, je nesporným faktem, že před návštěvou 7. září roku 1804 služebnictvo vyložilo jeskynní povrch chvojím, rozmístilo 600 pochodní (nebo lamp?) pro osvětlení dvorany a k Býčímu jezeru do místa zvaného Prst přineslo velikou postel. Císař a císařovna do ní ulehli a oddali se prožívání magické atmosféry. Ozbrojená císařská garda držela celou noc stráž u vchodu. Co dělal flegmatický František? Spal? Nebo se v jeho mysli něco pohnulo, pronikly do ní dávné síly z hlubin země? Kladli si otázku A. Česal a O. Dvořák.

Co asi spatřila císařovna během své meditace v hluboké tmě příšerné svatyně, ozařované jen blikajícím kahanem? Jaké hlasy k ní dolehly z hlubin? Hledala napojení na krvavé démony z věku býka, chtěla, aby jí prozradili, v čem tkví tajemství Napoleonovy neporazitelnosti? Tušila, že mocný Korsičan právě obrátil svou pozornost do těchto míst, a chtěla pochopit, jakou léčku zde, v blízkosti Brna, chystá? Nezachovala se o tom pochopitelně žádná zpráva. Panovnický pár časně ráno opustil jeskyni a vydal se na další cestu. Jen pamětní deska u Býčího jezera dodnes připomíná tuto událost. Schylovalo se k neodvratnému střetnutí, které mělo rozhodnout, kdo z trojice orlů bude držet „magické klíče k nebi i peklu". A rozhodující úlohu v této gigantické bitvě měla sehrát právě mystická krajina uprostřed Moravy. Uvažovali autoři.

Neobvyklé přání císařského páru, přenocovat v Býčí skále, při návštěvě panství Aloise Josefa Lichtensteina asi nějaký důvod má a domnívám se, že jej nelze přejít jen pouhým rozmarem císařovny. Domnívám se, že událost má hlubší význam a svůj díl má na svědomí kníže Alois Josef Lichtenstein - majitel Býčí skály. V roce 1796 nechal jeskyni za pomocí architekta Josefa Hardtmutha zpřístupnit pohodlným vchodem a úpravy v jeskyni samotné dopomohly k snadné prohlídce. Architekt Karel Jan Rudzinsky nechal vystavět pohodlné dřevěné mostky přes vodní tůně a vytvořit oněch 600 míst pro lampy, které byly využity i v roce 1804 při císařské návštěvě. Zprávu nám zanechal Kristian Karel André právě v roku 1804. V tomto období a následně potom docházelo k četným návštěvám, což dokládají podpisy na stěnách Staré Býčí skály. Popularita jeskyně byla na vrcholu. Sám Alois Josef ji navštívil hned několikrát. Oproti nedalekému Výpustku byla dosud Býčí skála poměrně neznámá a návštěvníci navštěvovali jej, což dokládají starší podpisy. Aloisovi Josefovi Býčí skála učarovala, pravděpodobně pro svoje černé legendy a patřičně ji zpropagoval. Díky svému majetku, postavení a velkorysému lednicko-valtickému projektu se stal Alois Josef v říši známým a císařská návštěva na sebe nenechala dlouho čekat, 8 roků.

2512. Alois Josef Lichtenstein

Alois Josef nabídl, stejně jako ostatním četným návštěvníkům, císařskému páru návštěvu magické jeskyně na svém panství. Četné legendy o pohanských kultech dodávaly jeskyni onu potřebnou dávku tajemna, která lákala. Pro mne samotný akt s přenocováním indicií, že o jeskyni tyto legendy opravdu kolovaly. O desítky let později je J. Wankel a jeho dcera zaznamenali písemně. Magie podzemních sil, plodivého býka a pohanských rituálů učarovala císařskému páru obdobně jako neduživému Aloisi Josefu. Domnívám se, že nabídce se nedalo odolat. V roce 1804 bylo na světě již většina potomků císařského páru, ale jejich duševní zdraví bylo velmi špatné. Zejména problém se zaostalými následníky byl palčivý. Kolem tohoto panovnického problému se rozvinula intenzivní lékařská agenda. Nic nepomáhalo a mdlý rozum všech dětí byl nepříjemnou realitou. Jakákoliv pomoc drahá? Nabídka návštěvy magické jeskyně byla na stole.

Vzešel plán k načerpání životodárné plodivé síly v hlubinách magické jeskyně. Organizaci si vzal za své jistě hostitel Alois Josef, úprava jeskyně i převezení vhodné postele organizoval jistě někdo z okolí. Pravděpodobně někdo ze jmen uvedených pod lichtensteinskou pamětní deskou (Rudzinsky?), která vznikla asi roku 1801. Nedomnívám se, že by se zde císařovně zdály napoleonské sny, temperamentní císařovna se pramálo starala o politiku a dokonce i melancholický císař.

 

Alois Josef Lichtenstein - hostitel císařského páru na Býčí skále, již rok po návštěvě zemřel.

 

Císařskou akci s přenocováním v Býčí skále považuji za záměrnou snahu hledání pomoci pro své budoucí potomky - načerpání býčí plodivé síly. Tento čin není odtažitý od myšlení doby intelektuální společnosti konce 18. století. Anglické sentimentální zahrady se plnily antickými sochami božstev a vzrůstalo zaujetí tajemnem předkřesťané éry, antickými dějinami, hledala se čistá příroda, obliby nabylo zednářství, spiritualismus, k běžnému zájmu této doby náleželo hledání harmonie racia i iracia v tajemných poustevnách. Proto ostatně nechal kníže Býčí skálu zpřístupnit.  Velmi dobře způsob myšlení a vkusu vidíme na námětech obrazů, soch nebo divadelních her. V podobném duchovním světě aristokracie není ani samotná návštěva jeskyně císařským párem ničím nezvyklým. Návštěva v tajemné a bájemi opředené jeskyně byla spojena s lékařským odhodláním řešit problém s poškozenými geny císařského páru. Akt přenocování v Býčí skále můžeme v duchu pozdního osvícenectví a nátuře obou aktérů chápat jako čin racionální a pochopitelný. 



Diskuse "Císařská degenerace a magie Býčí skály"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [109978], dnes 114 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
ZDk4Mj