Lopač 5. 6. 2012 - Čerpák na Lopači běžel v plném proudu, ležení na louce u vstupu k přítokovému sifonu poskytovalo suprovou základnu. Uprostřed toho hemžení Kuba, otevřený vstup do díry a rozpis směn. Špinavé overaly kolem, materiál všeho druhu, holky, kluci, děti, psi a auta. Předem se omlouvám, že jména přítomných jsou mi povětšinou velkou neznámou, jelikož jsem krasový ignorant a Býčí skálu opouštím velmi zřídka. Kuba mě dal na směnu na 22.00 hod., nakonec jsem vyrazil o hodinu dříve. Na akci jsem se přihlásil už někdy v zimě, před pár dny jsem dorazil po půl roce ze Skotska a ležení na Lopači poblíž Balcarky jsem si nechtěl nechat ujít. Šel jsem hnedka na čelbu Zlého sifonu, koncové čerpadlo se už zakusovalo do míst, kde se minule nebylo. Na spodu se dělalo v malém dómku, který se stále zvětšoval, a kubíky fakt smrdutého bahna se posílaly nahoru. Akci jsme ukončili asi po třech hodinách a s tím, že jsme dosáhli meze čerpací linky a voda se už nesnižovala. Ukončili jsme akci a nastala noc plná super muziky.

Lopač 6. 7. 2012 - Ráno v devět hodin jsme odjeli z Lopače na Býčí skálu na exkurzi, podívali jsme se k ÚPBK. Po poledni jsem čekal přítelkyni, jel jsem ji naproti do Blanska a koupání v lomu vedle nádraží patří k nádherným krasovým zážitkům. Do ležení jsem se vrátil kolem 16.00 hod., Kuba se mě zeptal, jestli můžu hned do díry a jelikož se nedá odolat té nádherné smrduté nabídce, šel jsem. Zaplul jsem do kanálu s Bohušem a nic nenasvědčovalo chystajícím se dramatickým hodinám. Na čelbě to šlo suprově. Předchozí směny se dostaly o pěknej metr dolů i více, sledovali šikmý strop dómku s nádhernou pásovou korozí, připomínající gotické žebrování vstupu katedrály. Kuba dal na mé včerejší doporučení a přidal do kaskády další čerpadlo. Vyplatilo se. Za tři hodiny dost bezproblémového plavení jsme se s Bohušem zahloubili o metr a půl výškových i délkových. Dómek se pěkně zvětšoval. Linku jsme dokázali udržet v chodu prakticky bez jediného vypnutí a bylo to znát, kubíky mizely. Bahno nebylo tak smrduté. Docela mě bylo líto kolegů nad námi, nedali jsme jim ani jediný povel. Vrstvy jílu střídaly vrstvy s pískem a jinde byly zase kulmáky a to hodně velké. Za tři hodiny jsme byli oba s Bohušem v kaverně, kterou jsme si sami vyčerpali. Přítok se rovnal odtoku, trochu jsme si připouštěli čisté vody z céčkové hadice. Dělali jsme asi tak v ploše 1m2 vodní plochy, takže to šlo dolů dobře. Bohuš neměl neopren a bylo mi ho trochu líto, protože začal drkotat zuby, mě bylo fajn, čerpadlo jsem měl mezi nohama a prakticky jsem ho nepřetržitě čistil. Bohuš mně posílal sračky dolů. Protože se mi zapískovaly rukavice, zahodil jsem je a čistil jsem koš dlaněmi. Nohama a rukama jsem furt šahal dopředu na čelbu, bylo tam dost volno, velmi řídké sedimenty se pěkně plavily. Dómek se zalamoval do horizontály. V hlavách nám ale furt někde vzadu v podvěsku mozkovém koloval několik let starý fakt o rychlém nastoupání vody o deset metrů za dvě sekundy. Není to příjemné, nejde se toho zbavit. Odtud bychom živí nevylezli. Bohuš měl nakázáno mluvit jen o pozitivních zprávách. Jelikož jsme nekomunikovali s vrchem, neměli jsme ani tucha co se na povrchu strhlo. V podstatě jsme se rozhodli odejít sami, furt jsem akci prodlužoval, ale Bohuš se třásl, tak jsme to ukončili. Koncové čerpadlo jsme dali o 3m výše, plovák přivázali na žebřík, hadice narovnali a začali jsme se drápat nahoru. U druhého rozvaděče jsme ale zjistili, že se něco děje. Přívaly smrduté vody se valily proti nám a odchod se změnil v úprk. Kolega Jirka na nás volal, ať valíme nahoru, že se to za chvilu přelije do sifonu. Měli jsme fakt štěstí, toto nám chrstat na hlavu, tak nevím, jak by jsme lezli nahoru, v těchto sračkách a proudu z vrchu na nás. Trochu jsem byl naštvaný, že nám nedal nikdo vědět, ale asi jsme neslyšeli. Vylezli jsme ven z díry a místo dusného horka a pohodového ležení se nám naskytl obrázek apokalypsy, blesky všude kolem, stany se válely po celé louce, lidi zmizeli.

Zůstalo nás pět, schopných jít do díry. Kuba zalezl hned dolů. My jsme nosili věci do aut. Měl jsem všechno mokré. Kolbi pronesl, že teďka začne ten pravý čerpák a zeptal se, kdo může do díry. Šel druhý, za ním já, Bohuš a ještě jeden. Začala evakuace materiálu. Blesky práskaly všude kolem. U druhého rozvaděče voda chrstala do sifonu, Kuba byl dole a já a Kolbi jsme dělali nouzovou přehradu. Smotali jsme hadice a vlastním tělem jsme bránili vodě přetékat dolů. Kluci si vysvlíkli i hadry a utěsňovali jsme díry. Po půlhodině jsme zpozorovali, že voda klesá a dost rychle. Vylezli jsme ven. Na povrchu se už formovali kolegové, přijelo už pár lidí a dokonce výsadek z Býčí skály - Předseda, Hadař, Štěpán a Jura Kukla. Potřetí jsem už nešel, měl jsem toho dost. Odjel jsem na Býčí skálu. Mezi tím se rozjela akce na záchranu materiálu. Ve tři hodiny v noci jsem se dozvěděl, že se podařilo vytahat všechno a škody jsou minimální, hlavně na prvním rozvaděči. Dost mě zaujala zpráva, že dole ve Zlém sifonu nastoupala voda jen o dva metry, což znamená, že před námi byly již vyčerpané volné prostory. Nádhera a motivace napříště.

Býčí skála 7. 7. 2012 - Na boudě se dláždila podlaha ve společenské místnosti pod taktovkou Jury Spousty, vyzdobený japonskou čelenkou kamikaze, jeho pravými a levými rukami byla Evka a Šárka. Povedlo se jim to nádherně a chata má novou podlahu. Danča zašívala overaly. Vydal jsem ses přítelkyní Věrkou v poledne na delší výlet do Habrůvecko-Rudické plošině, na obhlídku po bouřce.

Tři kotle 7. 7. 2012 - Tyto nádherné závrty jsou ozdobou okolí Býčí skály. Snad jednou budeme vědět, co je pod nimi.

Habrůvecké ponory 7. 7. 2012 - Po včerejší bouřce jsem je zastihl poprvé aktivní. Jednotlivé malinké otvory v hlíně nasávaly centilitry vody, vysávaly vzduch, bylo to takové malé hudební představení několika hodně rozladěných píšťal.

Habrůvecké smrky 7. 7.2012 - Lokalita poblíž Habrůveckých ponorů s četnými náboženskými symboly v okolí. Tvůrce této lokality jsme potkali mezi důlním dílem Elise a Klostrmanovou studánkou, utekl do lesa směrem k Děravce.

Klostrmannova studánka 7. 7. 2012 - Už zase zeje krásou původního designu bez náboženských příkras.

Lom Seč u Rudic 7. 7. 2012 - Tento skvost krasu se po dešti skvěl v plné kráse. Krajina jak z jiné planety, nádhera, unikát. Vždy mám na paměti slova Václava Cílka, „tak toto uvidíte nejblíže ve Vietnamu". Lom se za poslední roky změnil, na dně vznikla suprová nádrž na koupání, s benefitem kaolinového rochnění, vybízejícím k malování po těle. Znalci si to tady dost užívali, odtud se fakt nechce pryč.

Tumperek 7. 7. 2012 - V hospodě je milo a útulno. Dobrý výběr jídel, ceny přívětivé. Vedle u stolu rudická parta jeskyňářů, byli po akci na Tumperku, vytahali nějaký kýble nahoru z budoucí propasti a hasili žízeň. Holt dobrá hospoda vedle domácího pracoviště, to se může jen tak závidět. To se tak někomu otevře jeskyně vedle hospody, že!

Rudické propadání 7. 7. 2012 - Po dešti ani památky, do propadání valilo pár kyblů vody za minutu. Návrat na Býčí skálu pěšmo přes Křtiny a Výpustek.

Býčí skála 8. 7. 2012 - V sobotu se na Býčině dost pracovalo Spousťákovo komando valilo s kachličkama dopředu a podlaha se chýlila ke konci. Objevily se z večera spáry, chyběly kachličky u stěn. Odpoledne bylo hotovo a začaly se dělat lavice, zabral Kolbi a Předseda, Jura Kukla, Štěpán něco bastlil v Děcáku, taky jsem „nosil psaní". Danča vyšívala overaly a Hadař z Kukličem zaběhli na povinnou obhlídku Odporňáku.

Byly to nesporně zajímavé dny na jak na Lopači, tak na Býčině. Na Lopači jsem měl možnost pomoct s náročnou meziskupinovou akcí, dobře připravenou a organizovanou. Díky dramatickým událostem kolem 19.00 hod. 7. 7. 2012 jsem dost rád, že jsem nemusel lézt nahoru v těch smrdutých tekutinách, co jen zdaleka připomínají vodu, a nebo že se nestalo nic horšího. Akce nakonec neskončila podstatnými materiálními ztrátami. Konečný výsledek akce ironií osudu korunovala právě bouřková voda, která vyplnila dolní neznámé volné prostory, které na nás čekají příště.

Na Býčině jsem nebyl půl roku, díky mé absenci v nedalekém Skotsku. Dovolím si malou retrospektivu, viděnou pohledem „cizince". Změny na chatě jsou viditelné, velké a nesporně krásné a prospěšné. Jeskyně vypadá v dobrém stavu, je uklizená a nebudí dojem skládky matriálu, za což si dovoluji vyslovit gratulaci všem, kdož to mají na svědomí. Úplně na závěr bych chtěl vyslovit dvě speciální poděkování, pochvaly. Reaguji na dvě pracoviště, které mne velmi zaujaly, aniž bych chtěl zapomínat na práci jiných. Dělají dobrou vizitku práci skupiny. V Odporňáku jsem byl nalezlý v lednu před odjezdem do výšky 20m nad potokem, dnes je max. volná část na 80m, což není zadarmo a skrývá se tu velké množství odvedené práce. Kulmáky v této výšce jitří fantazii a nenechávají klidným. Druhá lokalita je Barovka, kam jsem si také zašel a velmi mile, ale opravdu velmi mile mne překvapil stav paleontologického pracoviště nad Druhou propastí, které doznalo zásadní proměny. Práce zde vede kolega V. Kaňa a jako školenec z příbuzného oboru, jehož pozůstatkem jsou podobně začištěné a popsané profily vyslovuji velikou gratulaci a poděkování. Taková práce dělá čest naší vědecké skupině.

Bádání zdar, M.