Nálezce halštatského pokladu z roku 1872 Jindřich Wankel vyzvedl v Předsíni veliké množství nálezů. Celá jeho sbírka byla v roce 1883 odprodána do Přírodovědného musea ve Vídni, kde jsou nálezy v čele s bronzovým býčkem ozdobou tamní expozice. Tímto odchodem do hlavního města tehdejší monarchie předměty unikly zkáze, které potkaly četné brněnské muzejní sbírky, jež byly v obavách před bombadováním Brna na konci druhé světové války uschovány na zámku v Mikulově. Zde podlehly úplnému zničení při zapálení zámku.

Jindřich Wankel se při odprodání sbírky do Vídně rozhodl pro zanechání několika pro něj vzácných exemplářů. Víme celkem o třech. Šlo o tzv. železný prsten, o kterém se vedly dlouhé debaty, jestli byl zhotoven technikou odlévání. V tomto případě by šlo o nejstarší litinu na světě. Po mnohých vlnách debat se nakonec ukázalo, že prsten je kovaný. Šlo o předmět pro Wankla cenný z vědeckého hlediska. Druhý předmět sehrával obdobnou roli. Šlo o část lebky medvěda se zhojeným bodným zraněním. Mělo jít o nesporný úkaz, že druh, který vyhynul při posledním zaledněním, byl už loven člověkem. Exemplář zbudil veliký zájem mj. na výstavě v zámoří.

Třetí exemplář - lebka Princezny - je záhadou. Nemůžeme přesněji říci, z jakých důvodů byla ponechána v soukromých rukou J. Wankla. Byla nalezena mezi jinými lidskými skelety a obrovským množstvím nálezů v Předsíni. Domníváme se, že její význam J. Wankel stanovil zejména podle zlatého šperku, který byl nalezen pod lebkou. Šlo o krásný zlatý diadém. I ten je dodnes součástí vídeňské sbírky. Princezna Wankla nikdy neopustila. Po jeho smrti ji vlastnil dlouhá léta jeho vnuk K. Absolon. Z jeho pozůstalosti přešla do sbírek MZM v Brně, byla uložena dlouhá v trezoru na Zelném trhu a v brzké budoucnosti se ocitne jako vzácný exemplář se svojí vlastní historiografií v expozici pavilonu Anthropos v Pisárkách. Dle našich znalostí o životě J. Wankla se domníváme, že k ní nálezce postupně pojal "osobní" vztah a nikdy se s ní nechtěl rozloučit. Dle soudobých znalostí o starokeltské společnosti v Evropě můžeme konstatovat, že v Býčí skále bylo k poslednímu odpočinku uloženo tělo ženy, která musela patřit k společnsky velmi významným ženám doby. Podobné zlaté šperky se dodnes našly jen na několika lokalitách v Evropě a vždy šlo o velmi významé ženy tehdejší společnosti. Naše Princezna se tak svým jménem nijak nevzdaluje svému původnímu společenskému postavení. Archeologie jim přiřkla pojmenování kněžny.

Dne 8. 5. 2010 se lebka Princezny ocitne na jediný den v místě svého posledního odpočinku, v Předsíni Býčí skály. Bude součástí programu o starokeltském obětišti v Předsíni Býčí skály. Velkou kolekci kopií tohoto pokladu představí V. Šebeček. V 12.00 hod. k osudu a významu lebky Princezny promluví archeolog M. Golec.

Za zapůjčení tohoto vzácného nálezu děkujeme kolegům z MZM M. Olivovi a P. Kostrhunovi.