Jedno z nejkrásnějších míst poblíž Býčí skály jsou vývěry Jedovnického potoka. Poprvé zde můžeme spatřit tyto vody po jeho dlouhé pouti podzemím. Louka s několika různě mohutnými vývěry se v období posledních sto roků výrazně proměnila. Stojíme na mostě, kde pod silnicí potok úráží své poslední metry a stane se vodami potoka Křtinského. Zcela vpravo vytéká nejmohutnější proud ze skalního otvoru. Přenášeje pohled doleva, menší proud vytéká z travnatého břehu. Třetí proud vytéká ze skály přímo proti našim očím a nejmenší pramen vytéká po naší levé ruce.

Rád postávám na tomto místě, tady pro mne začíná ono tajemno Býčí skály, tady pozoruji ten nekončící vodní tok, který vytvořil onen ohromný podzemní labyrint. Je to ona klidná voda, jež ještě před několika hodinami byla vodopády v Rudickém propadání, obrušovala hluboké kaňony, kapku po kapce formovala nezčetné krápníky, vyplňovala nebezpečné sifony. Je to ona voda, jež zaplňuje Šenkův sifon a čerpadla ji sysifovsky opět vracejí do podzemního koryta, je to ta voda, jež vyplňuje hadice, trubky a čerpadla, aby pomáhala odhalovat zrakům jeskyňářů to, co ještě nebylo nikdy spatřeno. Je to ona voda, jež se dere stovkami komínů, trativodů nejrůznějších délek a šířek do podzemního koryta, v němž protéká k vývěrům k Josefovu. V této zvláštní hmotě, jíž voda bezesporu je, se nacházejí mnohá tajemství budoucnosti, nemůžeme totiž přesně identifikovat směry odkud se všechny její části do Býčí skály dostávají.

Není vždy oním poklidným potůčkem. Jsou chvíle, kdy v horkých letních dnech téměř zcela zmizí, jindy pak ukáže svoji sílu a podzemní dravec začne chrlit proudy, jež si v klidném rozjímání nad vývěry nedokážeme vůbec představit. V dávné minulosti potok vyvěral Předsíní Býčí skály ven z jeskyně a spojoval se s potokem Křtinským. Nejdříve protékal ohromným koridorem Straré Býčí skály. Před desítkami tisíc let došlo k vytvoření nové cesty, kde potok odbočil v Kaňonech a dral se ven pod jeskyní Barovou-Sobolovou až na louku k Josefovu. Nebylo tomu tak ale vždy. Pokud se vodám postavila nějaká překážka do cesty, voda si našla nové koryta a vracela se zpět zcela novými cestami do Předsíně a vyvěrala opět před Býčí skálu. Podobné jevy nejsou ostatně jen dávnou minulostí, jeskyně je velmi živý organismus a k podobným jevům, leč jen v malé míře, dochází i v současnosti. Ne, že by voda opět navštívila staré koryto a delší dobu zde protékala, ale dochází k sesuvům na cestě k vývěrům a voda může v jeskyni dramaticky nastoupat. V případě stoletých záplav ke kterým došlo 17. 7. 1927 a 22.-23. 7. 1972 se ohromné masy vod znovu valily Starou Býčí skálou a ukazovaly svoji neuvěřitelnou sílu. Poklidné vody urazí svoji šestikilometrovou pouť od Rudického propadání k Josefovu asi za den, ale v době záplav za neuvěřitelné dvě hodiny.

Pohnutky sepsání tohoto krátkého příspěvku vyvstaly z potřeby pochopit změny, které se udály na louce u Josefova. Za posledních sto roků vývěry radikálně změnily svoji podobu. Z nashromážděných fotografií vyplývá, že jde o minimálně tři vývojové etapy.

1. etapa: Jedovnický potok vyvěrá pod skalou naproti mostu

Fotografie členů Klubu německých turistů (VDT) před vývěrem. Postava vpravo je G. Nouackh, předseda VDT. Fotografie byla pořízena těsně před nebo po první světové válce.

Meziválečné období, archiv K. Absolona. Návštěvníci pozorují vývěr stále ze stejného místa.

Práce ve vývěru. Fotografie pochází z archivu Klubu německých turistů (VDT). První pokusy o vniknutí do systému Jedovnického potoka se datují do roku 1910. Je tomu letos právě sto roků, co se započaly speleologické práce na aktivním toku, které pokračují dodnes.

Podoba vývěru v meziválečném období. Sbírka K. Absolona. Evidentně došlo k pokusům o vniknutí do systému a odlámání části skály. Na fotografii výše se nachází před stojícími osobami hromada kamenů, které by mohly pocházet z této aktivity.

Celkový pohled na vývěrovou louku u Josefova byl pořízen v meziválečném období ze skály nad Býčí skálou. Pochází ze sbírky K. Absolona.

Detail předchozí fotografie. Šipka ukazuje na místo vývěru Jedovnického potoka.

2. etapa: Poválečné období, Jedovnický potok začal vyvěrat dále vedle skály, vytéká ze štěrku a hlinitého břehu. (Na tomto faktu se podepsaly stavební úpravy silnice, mostu a rybníka v Josefově. Byla nasazena i těžká technika, která původní vývěr zahrnula). Zdroj k tomuto období poskytl fotoarchiv České geologické služby. Z roku 1959 pochází snímky Jedovnického potoka. Autory jsou Jan Bárta a Bohumil Červený (není zcela jasné kdo je autor, jde o identické snímky přiřazené k oběma autorům pod rozdílnými pořadovými čísly).

Pohled na vývěr z roku 1959 směrem k novému mostu. Zdroj Česká geologická služba (J. Bárta a B. Červený). Současný nejsilnější vývěr ještě není evidentně fukční.

Pohled z roku 1959 ukazuje že voda se objevovala pod skalou a hlinitém břehu. Zdroj fotografie je Česká geologická služba (autor J. Bárta a B. Červený). Toto rameno vývěru je funkční dodnes v přibližně identické podobě.

Pohled na vývěrovou louku v roce 1959. Zdroj fotografie je Česká geologická služba (autoři J. Bárta a B. Červený). Na fotografii již není dům v Josefově, který stál vlevo od silnice směrem k rybníku, ustoupil stavebním pracem.

>Do této etapy náleží i fotografie na současné nejsilnější rameno vývěru. To bylo zahliněné, neaktivní. (Fotografii jsem viděl v některé ze soukromých sbírek, ale momentálně ji nemám k dispozici). Též nevím, kdy se začal současný vývěr probouzet k aktivní činnosti.

3. etapa: Současný stav Jedovnického potoka. Celkem je možné pozorovat čtyři různě silná ramena vývěrů.

Podoba hlavního vývěru Jedovnického potoka. Zdroj: http://foto.mapy.cz/11823-Vyvery-Jedovnickeho-potoka.

Martin Golec