Dobře oděný a upravený šedesátník v žluté bundě - Petr Gryc - se přišel podělit o své vzpomínky na rok 1983. Tehdy se hned 3x v květnových dnech s kolegy brněnského Labytintu zanořil do míst, která nebyla člověkem dosud navštívena. A protože si přinesl i svůj modrý notýsek s přesnými údaji (drží jej v ruce na fotografiích), uvádím následující přesné údaje o prvoprůstupech roku 1983. Speleopotápěči Labyrintu tehdy spolupracovali s býčiskalskou skupinou, vedenou Emilem Bartoňem, jenž také průstupy zevrubně popsal (Musil - Bartoň - Hrušák - Seitl 1984, 10). Z dosud známé literatury byly akce zařazeny do nově sepsaného přehledu speleologického bádání na Býčí skále v letech 1792-2012 (Golec 2013, 8).

Petr Gryc nám velmi detailně popsal místa, která navštívil, a protože pokročil výzkum podzemí na Býčí skále a v Barové jeskyni od té doby kupředu, mohli jsme si porovnat jeho vzpomínky s našimi čerstvými údaji z vyčerpaných sifonů mezi II. propastí v Barové jeskyni a Dómem ticha. Jako první se zanořil dne 9. 5. 1983 v II. propasti Barové jeskyně proti proudu Jedovnického potoka s kolegou Janem Poštou. Akci oba opakovali ještě 22. 5. 1983. V obou termínech dosáhli Křížového dómu a zůstali těsně před vstupem do Dómu ticha. Prostory nemapovali a dokonce ani nepojmenovali. První vstoupil do Křížového dómu Petr Gryc. Vzpomenul si, že chodbu vedoucí ke křížení dvou chodeb (dala jméno Křížovému dómu) nenavštívil a detailně také popsal malý otvor do Dómu ticha, kam se již nepodíval díky prudkému protiproudu. V komínu Karla Nováka - objeveném až v roce 2011 Š. Mátlem - taktéž nebyl.

Dne 29. 5. 1983 se zanořili postupně tři speleopotápěči do vývěru Jedovnického potoka v lůmku u Josefova. Zatímco Miroslav Měkota a Ivan Kovář se odklonili z hlavního koridoru vedoucího do Barové jeskyně odbočením doleva a dostali se za skalní stěnu k starému hlavnímu vývěru (hlavní vývěr Jedovnického potoka funkční ještě na počátku 20. století, více Golec 2010), Petr Gryc se díky korelaci svého postupu s kompasem dostal sám po více než sto metrech do II. propasti v Barové jeskyni. V polovině cesty se vynořil v menší kaverně (asi 10 m dlouhé) ve které nalezl kovový žebřík postavený do komína. Přítomní diskutující kolegové z býčiskalské skupiny se nemohli shodnout, zdali šlo o I. propast Barové jeskyně či jinou nám neznámou vzdálenější prostoru. Nakonec převládlo mínění, že vzdálenost od II. propasti v Barové jeskyni je příliš veliká a zřejmě zde došlo k neznámému „suchému" průniku do sifonu z II. propasti Barové jeskyně (K. Krčál?). Po stavebních úpravách kolem vývěrů Jedovnického potoka na přelomu 50. a 60. let došlo k poklesu hladiny ve vývěrech asi o dva metry a příhodné podmínky pro průstup se tak mohly naskytnout. Petr Gryc se stejnou trasou vrátil až do místa zanoření ve vývěru Jedovnického potoka.

Obr. 2-3: Petr Gryc dne 12. 5. 2013 mezi členy současné ZO ČSS 6-01 Býčí skála před jejich základnou na Býčí skále, shodou okolností aktérech nedávných prací v sifonech v Barové jeskyni (zleva P. Gryc, J. Svozil st., T. Kolbábek, Š. Mátl, V. Káňa).

Velmi dojemná situace nastala při setkání J. Svozila st. a P. Gryce, když oba navzájem zjistili, kdo jsou. Vždyť jsou to spolužáci ze základní školy. Jura Svozil později pronesl „čekal jsem na něho 20 let". Pozvali jsme P. Gryce do promítacího stanu a pustili mu videodokument Š. Mátla o dobývání Dómu ticha z roku 2011 (Mátl 2011), kde nám P. Gryc potvrdil, které prostory pod Barovou jeskyní v roce 1983 navštívil (k tématu prací ve vyčerpaných sifonech též nedávno Mátl - Golec 2013, 9-13). P. Gryc je s J. Poštou objevitelem Křížového dómu, který nepojmenovali. Dóm pod V. propastí Barové jeskyně získal své jméno o devět roků později v roce 1992 po návštěvě Miroslavem Měkotou, poprvé se mu podařilo vstoupit do Dómu ticha a dalším proplaváním dosáhl Májových jeskyní, jenž objevil a pojmenoval již 1. 5. 1988 (Hypr 2000). Oba dómy (Křížový dóm a Dóm ticha) pak následně s kolegy detailně prozkoumal, zaměřil a zakreslil (obr. 4-5; Golec 2009).

Původní název obou dómů zněl Vodní dóm I. (Křížový dóm) a Vodní dóm II. (Dóm ticha). Kdy došlo k jejich přejmenování na Křížový dóm a Dóm ticha nevím. S. Vašíček se na mapě v roce 2006 držel ještě Měkotových názvů Vodní dóm I. a II. (Vašíček 2011), na starší mapě z roku 1997 publikované M. Hyprem v roce 2000 je vepsán již Dóm Ticha, dokonce i s velkým T (Hypr 2000), dnes se ustálil název Dóm ticha.Ostatně v Barové jeskyni je přejmenovávání názvů dosti typické - povšimněme si historie názvu Barové jeskyně. Původně byla v literatuře známá jako Krkavčí skála, přezdívaná horolezci Bar. Dále zavedl A. Sobol po zásadsních objevech termín Barová jeskyně a po jeho smrti v roce 1977 došlo k přejmenování na Sobolovu jeskyni. Časem se objevil modifikovaný termín Sobolova-Barová  jeskyně a dnes je opět užíván název Barová jeskyně. Mezi speleology je jeskyně hovorově přezdívaná "Barovka". Osobně užívám termín Barová jeskyně - zavedený A. Sobolem po prolongaci nových částí v roce 1947 (Sobol 1948).

Obr. 4-5: Křížový dóm a Dóm ticha zaměřený M. Měkotou a kol. v roce 1992.

Petr Gryc popsal své pocity s průstupů v sifonech pod Barovou jeskyní jako poměrně těžké a nepříjemné. Pohyboval se v místech, kam by se nerad vracel, ani když už věděl, kudy jít. Těsné prostory plné tekutého bahna nevěstily nic dobrého a byl rád, že se mu nestalo nic zlého. O 24 roků později se po velmi náročných záchranných pracích 5. 7. 2007 podařilo zachránit speleopotápěče Petra Osinu ze ZO ČSS 7-02 Hranický kras (Guba 2007; Sirotek 2007; Pekárek 2007a; Svozil st. 2007; Pakárek 2007b a jiní). Jestli se podařilo po P. Grycovi úsek mezi vývěrem Jedovnického potoka a II. propastí v Barové jeskyni proplavat ještě někomu jinému, nevím. Dle ústního sdělení A. Pekárka se zde snad zanořoval Miroslav Měkota a kolega (postup z obou směrů proti sobě).

Díky Petru Grycovi se nám podařilo doplnit další kousek býčiskalské historie. Díky mu!

Literatura, internetové zdroje a videa:

Golec, M. 2009: Postup prací ve Větrném tunelu září-říjen 2009, www.byciskala.cz, články 25. 10. 2009

Golec, M. 2010: Vývěry Jedovnického potoka v minulosti, www.byciskala.cz, články 30. 1. 2010

Golec, M. 2013: Býčí skála. Speleologický výzkum 1792-2012, Brno.

Guba, M. 2007: Zpráva z akce, http://www.speleo.cz/article.asp?nArticleID=222&nDepartmentID=104&nLanguageID=1, 7. 7.

2007

Hypr, M. 2000: Mapa jeskyně Býčí skála (1997), www.byciskala.cz, mapy 4. 3. 2000

Mátl, Š. 2011: Dobývání Dómu ticha, videodokument: http://www.youtube.com/watch?v=1rOjwhPAHsU, 1. 5. 2011

Mátl, Š. - Golec, M. 2013: Průzkum sifonů pod Barovou jeskyní, Sborník Speleofórum 32, 9-13.

Musil, R. - Bartoň, E. - Hrušák, J. - Seitl, L. 1984: 30let speleologického kroužku ZK ROH Býčí skála. 1954-1984, Adamov.

Pekárek, A. 2007a: Málem neštěstí..., www.byciskala.cz, články 8. 7. 2007

Pekárek, A. 2007b: Doplnění informací o záchranné akci 5. 7. 2007, www.byciskala.cz, články 30. 7. 2007

Sirorek, J. 2007: Záchranná akce ve vývěru Jedovnického potoka v Býčí skále z pohledu potápěčů,

http://www.speleo.cz/article.asp?nArticleID=222&nDepartmentID=104&nLanguageID=1, 9. 7. 2007

Sobol, A. 1948: Nová jeskyně u Býčí skály, Československý kras I., 60-65.

Svozil, J. st. 2007: Záchranná akce 5. 7. 2007, www.byciskala.cz, galerie 24. 7. 2007

Vašíček, S. 2011: Systém Sobolova-Barová - Křížový dóm - Dóm ticha, (intra) www.byciskala.cz, mapy 1. 3. 2011

Martin Golec V Tišnově dne 13. května 2013