V příspěvku nepřináším takřka nic nového. Nejsem pamětníkem života A. Valeše, když zemřel, měl jsem jeden rok. Nicméně bych rád připomněl jeho životní příběh, který byl nedávno popsán hned několika pamětníky a rád bych zasadil jeho aktivní bádání na Býčí skále do historických souvislostí. V současnosti se zabývám hledáním střípků informací po německých jeskyňářích organizovaných ve spolku GfH SdVDT a VfH (Gruppe für Höhlenforschung, Sektion des Vereines Deutscher Touristen Brünn, od roku 1927 pak ve Verein für Höhlenforschung). O jejich působení na Býčí skále víme jen velmi málo, a to výhradně z období jejich nejslavnějších počinů objevování Nové Býčí skály z let 1912-1913 a pak z roku 1920. Období následující až do ukončení jejich činnosti roku 1945, kdy byla jejich aktivita úředně zastavena a její členové zmizeli v propadlišti neznáma díky odsunu Němců z území Československa, je zastřeno absolutním nepoznáním. Tu nám ale z jeskynní temnoty vyvstal životní příběh A. Valeše. Zaplať Pánbůh.

A. Valeš (převzato z Kubeš, M. 2006)

Následují volně zpracované vzpomínky zejména J. Himmela a M. Kubeše, pak L. Slezáka a V. A. Gregora - Celofána. Antonín Valeš, starý mládenec, byl povoláním nožíř a povahou trochu samotář. Do Moravského krasu ho zpočátku přivedlo trampování, kde hlavně v oblasti Býčí skály hořely trampské ohně, a kam se dalo z Brna dojít pěšky. Romantika trampingu byla však brzy vystřídána zvídavostí a touhou po poznání tajemných jeskyní. Narodil se 14. dubna 1906 v Nepomuku v početné rodině. Do Brna přišel z Prostějova v třiceti letech jako vyučený nožíř a svoji první dílnu si otevřel na Plotní ulici. Po jejím vybombardování za války druhou dílnu otevřel pod nádražním viaduktem, kde se s ním později často stýkali a kuli plány jeskynních výzkumů mnozí jeskyňáři. Jeho dílna v centru Brna byla strategicky položena - do krasu se totiž odjíždělo z hlavního nádraží. Byl to člověk čestný, zásadový a vždy ochotný pomoci. Neměl rodinu a tak se naplno věnoval svému řemeslu a jeskyním. Pamětníci vzpomínají, že jeho tvář poskytovala úsměv a prozrazovala člověka s velkým životním nadhledem a pochopením pro prosté životní problémy.

A. Valeš započal práce v Moravském krasu jako mladičký výzkumník v jeskyni Býčí skála, kde se ilegálně s kolegou Vibíralem vloupávali do jeskyně přes Bruninu jeskyni. Několikrát byli přistiženi německými jeskyňáři a dokonce „ručně napomenuti". Ač národností Češi, stali se členy zmiňovaného německého spolku (Himmel a Kubeš uvádějí, že skupinu vedl známý německý speleolog K. Feitl, nové dokumenty potvrdily, že předsedou skupiny v letech 1922-1945 byl A. Zlamal, K. Feitl byl mezi léty 1925-1936 pokladníkem a mezi léty 1936-1945 zástupcem předsedy). V rámci prací této skupiny na jiných lokalitách v Moravském krasu se zúčastnil A. Valeš též prací v závrtu Společňák na Harbešské planině, kde vlastnoručně zhotovil a instaloval očkový žebřík pro sestup propastí, který tam sloužil do nedávna. Díky A. Valešovi se nám dochovala nesmírně cenná informace, a to že němečtí výzkumníci pracovali na Býčí skále v průběhu dvacátých a třicátých let, pro což nám chybí jakékoliv jiné prameny. Přes válku s Němci přerušil kontakt. Jako poválečný zakládající člen Speleologického klubu se na Býčí skálu vrátil, ten zde převzal bádací práce. Tvoří tak onen most předválečného a poválečného bádání na Býčí skále. Pamětníkem oněch dob byl také m.j. nedávno zesnulý archeolog německého původu K. Valoch, který zde rovněž působil v této době. Nyní hluboce lituji, že jsem jej nevyzpovídal.

Po započetí druhé světové války pokračoval A. Valeš sám ilegálně ve výzkumu jiných menších jeskyní Křtinského údolí. Po válce pomáhal R. Burkhardtovi v barvícím experimentu při prokazování vztahů mezi severní a jižní trativodnou větví ponorného Křtinského potoka - jeskyně Rudolfka. V 50. létech se opět pracovně vrátil do Křtinského údolí, kde až do přelomu roku 1955/56 díky své samotářské povaze pracoval více méně sám na několika lokalitách, zejména v jeskyni č. 28 ve Vaječníku, kde při rozebírání závalu utrpěl zranění a doplazivší se dolů do Křtinského údolí byl nalezen a přivolanou záchrannou službou ošetřen. Se sólovkami nadále skoncoval. V roku 1954/55 ho zaujala jeskyně Jestřábí skála v létě roku 1956 se k němu přidali další kolegové Speleologického klubu, kde zahájili intenzivní práce. Na podzim téhož roku za ním přišli na tuto nadějnou lokalitu Miroslav Kubeš st. a ml., V. Langer a L. Langer z Býčí skály. Tím byla vytvořena skupina, která byla později organizována pod hlavičkou 1. brněnské strojírny a na této lokalitě pracuje dodnes jako ČSS ZO 6-05 Křtinské údolí. Práce A. Valeše ve Křtinském údolí spadaly do období založení býčiskalské skupiny v roce 1954, organizované tehdy pod hlavičkou Adamovských strojíren, dnes je to ČSS ZO 6-01 Býčí skála. A. Valeš, tehdy padesátiletý, zůstal už tomuto kolektivu věrný. Pod jeho vedením byl uvolňován vchod 20A, hloubena tzv. Sonda v přední části jeskyně Jestřábí skály, pracoval ve 3. propasti a to hlavně na jejím zpřístupnění Blátivým komínem. Podílel se na provedení stopovací zkoušky vod ze dna 3. propasti a později v 60. letech se podílel na objevných pracech v Severním komíně této 3. propasti. V červnu 1968 byl spoluobjevitelem nedaleké jeskyně Kanibalky. Pracoval v Nové Drátenické, Mariánské jeskyni a ve Třech kotlích.

V dílně u Valeše, výhodně položené v centru města v opěrné zdi brněnského hlavního nádraží (ul. Dornych, dnes je zde hospůdka), si brněnští jeskyňáři často nechávali různé vzkazy nebo materiály. Jeskyňáři k němu chodili do dílny debatovat o nových objevech v krasu. A. Valeš zde vyráběl nejen nádherné nože, dýky, nůžky, břitvy, ale i různé jeskyňářské a horolezecké pomůcky, které se nedaly nikde koupit. Nad dodaným nákresem, který nekompromisně požadoval, vedl vzrušenou debatu, již mnohdy končíval rezolutním prohlášením, že jde o nefunkční blbost. Okamžitě však nabízel opravný návrh. V tom byl Onkl k nezaplacení.

Zanikající krámky pod brněnským viaduktem - za hlavním nádražím v Brně, zde měl A. Valeš svoji soukromou nožířskou dílnu až do svého důchodu v roce 1971 (foto nedatováno, převzato z Encyklopedie dějin města Brna)

Protože žil nenáročně, mohl tlaku na likvidaci své živnosti za komunistického režimu úspěšně vzdorovat až do odchodu do důchodu ve svých 65ti letech v roce 1971. Jedním z jeho oblíbených rčení byl výraz "blbštajni". Označoval jím hlavně zástupce tehdejšího režimu, kteří za ním chodili a slovně i administrativně (vysokými daněmi) ho přesvědčovali, že soukromou živnost musí zrušit. A. Antonín Valeš tomuto tlaku nikdy nepodlehl, zůstal stále hrdý na svou samostatnou živnost a ukončil ji až odchodem do důchodu jako jeden z posledních živnostníků v Brně. Nožířské království osiřelo. Pro svůj velice nízký důchod byl pak nucen ještě ve stáří vypomáhat v teplárenské výtopně Staré Brno, ale ani tam nebyl jen do počtu. Při nočních směnách, kdy ostatní v pracovním mezičase trochu odpočívali, se Onkl pro svou velkou vitalitu, i tehdy musel zaměstnávat nějakou prospěšnou činností.

A. Valeš patřil mezi ty, o nichž se hovořilo s úctou, ale jejichž sláva zůstala skrytá. Zemřel v Brně v prosinci 1976, 6. ledna 1977 se konal v brněnském krematoriu jeho tichý pohřeb.

Nakonec i já připojuji svůj osobní zážitek s Onklovým nožířstvím na Dornychu. Před několika lety jsem se nemaje tehdy automobil vracel ranním vlakem z Adamova do Brna a spěchal na autobusovou zastávku, která se nachází před bývalou Onklovou dílnou. Po náročných večerních kopacích akcích ve Větrném tunelu v Býčí skále jsem se do postele na boudě dostal před půlnocí a stával pak v pět. V zimě jsem se pak v Brně choulil v oněch dveřích bývalé Onklovy dílny pod brněnským viaduktem, a nakukoval do potemnělých oken přitahován „něčím", aniž bych tušil, jaký kus historie krasového bádání tady ulpěl.

A v nedávné korespondenci s V. A. Gregorem - Celofánem zaznělo upřímně: „Jó Valeš, to byl borec".

Gregor, V. A. 2010: Charonovy jeskynní perly - poznámky pamětníka, Speleo 54, 68-73.

Gregor, V. A.: http://www.jeskynar.cz/magazin/clanek/jeskynni-perly-charonovy-poznamky-pametnika

Himmel, J. - Kubeš, M.: Ohlédnutí za Antonínem Valešem, http://old.speleo.cz/soubory/speleo/sp20/vales.htm

Kubeš, M. 2006: 100 let od narození Antonína Valeše „Onkla", Speleo 44, 45-46.

Slezák, L. 2009: Jeskynní perly Chárónovy, Blansko.

Martin Golec v Tišnově 25. března 2013